muchomůrka tygrovaná
Amanita pantherina (DC.) Krombh. 1846
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Popis
Klobouk je široký 40–120 mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, obvykle šedohnědý, někdy žlutohnědý, případně s olivovými odstíny, pokrytý soustředně uspořádanými bílými bradavkami, může však být i téměř holý. Okraj klobouku je v dospělosti rýhovaný.
Lupeny jsou husté, bílé.
Třeň je válcovitý, 60–120 x 10–20 mm, nejprve plný, později vatovitě vycpaný až dutý, směrem k bázi mírně tlustší a zakončený kulovitou hlízou, vroubenou odstávající částí přirostlé pochvy. V horní třetině třeně je bílý, převislý, nerýhovaný a brzy pomíjející prsten.
Dužnina je bílá, neměnná. Chuť a vůně jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce oválné, 8–11 x 6–8 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od května do listopadu, dosti hojně, především v teplých listnatých lesích pod duby.
Možná záměna
Jedlá muchomůrka šedivka (Amanita excelsa) a muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) mají výrazný, na svrchní straně rýhovaný prsten.
Jedovatá muchomůrka tygrovaná jedlová (Amanita pantherina var. abietinum) vytváří o něco mohutnější plodnice, má obvykle nerýhovaný okraj klobouku a roste pod jehličnany ve vyšších polohách.
Poznámky
Je prudce jedovatá, obsahuje podobné jedovaté a halucinogenní látky jako muchomůrka červená (Amanita muscaria). Otravy jsou velmi nepříjemné, ale obvykle nezanechávají trvalé následky.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal