muchomůrka červená
Amanita muscaria (L.) Lam. 1783
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Amanita circinnata Gray 1821
Amanita muscaria (L.) Lam. 1783
Amanita muscaria var. muscaria (L.) Lam. 1783
Amanitaria muscaria (L.) E.-J. Gilbert 1941
Venenarius muscarius (L.) Earle 1909
Popis
Klobouk je 50–200 mm široký, v mládí kulovitý, později sklenutý až plochý či mírně prohloubený, v dospělosti s nevýrazně rýhovaným okrajem, zářivě červený, někdy s oranžovými tóny, s bílými nebo nažloutlými strupovitými zbytky vela, které však vydatnější deště smývají.
Lupeny jsou husté, volné, bílé nebo mírně nažloutlé.
Třeň je válcovitý, 80–200 x 10–40 mm, u báze rozšířený v kulovitou hlízu, hladký až jemně šupinatý, na bázi mohou zbytky vela tvořit několik soustředných kruhů, bez pochvy, bílý nebo nažloutlý, vylomitelný, v mládí plný, v dospělosti dutý. Na třeni zůstává dobře vyvinutý prsten, na svrchní straně hladký.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku nažloutlá, při poranění neměnná. Chuť je nasládlá, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 9–12 x 6,5–9 µm, bezbarvé, hladké.
Výskyt
Roste od července do října, velmi hojně, jednotlivě nebo ve skupinách v lesích všech typů.
Možná záměna
Muchomůrka královská (Amanita regalis) – stavba plodnice je téměř shodná, pokožka klobouku je však v hnědých tónech, velum okrově žluté, roste spíše ve vyšších polohách.
Výjimečně lze nalézt i muchomůrku červenou sličnou (Amanita muscaria var. formosa) zbarvenou žlutě nebo žlutooranžově.
Kuchyňské využití
Jedna z nejnápadnějších a nejkrásnějších hub naší přírody. Je mírně jedovatá, sotvakdo ji však zamění s jedlými houbami.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal