muchomůrka drsná
Amanita franchetii (Boud.) Fayod 1889
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Amanita aspera s. auct.
Amanita aspera var. franchetii Boud. 1881
Amanita queletii var. franchetii (Boud.) Bon 1985
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve kulovitý, později polokulovitý, sklenutý až plochý, v mládí nažloutlý, postupně okrový až hnědookrový, hladký, suchý a lesklý, pokrytý četnými kuželovitým, nažloutlými, ale postupně vybledajícími bradavkami.
Lupeny jsou husté, bílé nebo nažloutlé.
Třeň je válcovitý, 50–100 x 10–20 mm, na bázi s kulovitou hlízou, bělavý nebo nažloutlý. Bělavý prsten v horní části třeně je na svrchní straně rýhovaný a má žluté vroubení.
Dužnina je bílá nebo nažloutlá, pod pokožkou klobouku žlutá, téměř neměnná. Chuť a vůně jsou nepříjemné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 8–10 x 6–7 µm, hladké, amyloidní.
Výskyt
Roste od června do října, vzácně, v listnatých i jehličnatých lesích.
Možná záměna
Dosti se podobá muchomůrce růžovce (Amanita rubescens), která však postrádá žluté zbarvení. Dobrým rozlišovacím znakem je žlutá dužnina muchomůrky drsné pod pokožkou klobouku.
Kuchyňské využití
Je mírně jedovatá.
Autorství obrázků: Markéta Vlčková