Klobouk je široký 40–80 mm, středně masitý, v mládí sklenutý, brzy ploše rozprostřený, nakonec ve středu mělce prohloubený, někdy s nízkým hrbolem, nejčastěji červený, růžový nebo červenooranžový, někdy okrový nebo od středu okrově žlutě vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až sametová, někdy zdrsnělá nebo vrásčitá, za vlhka trochu lepkavá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, poměrně tlusté, 3–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, vzácně s lupénky, u třeně větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, v mládí na ostří při okraji klobouku někdy narůžovělé, v dospělosti až světle okrové.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, pod kloboukem trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný až komůrkovitý, jemně podélně vrásčitý, bílý, občas na bázi, výjimečně téměř po celé délce narůžovělý.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, téměř neměnná. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná, u mladších plodnic podle Melzer (1945) někdy trochu štiplavá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – hnědá; guajak – středně rychle, někdy však nevýrazně modrá.
Výtrusný prach je okrový (3a–3c).
Výtrusy jsou široce oválné, 6–9 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou, s většinou izolovanými bradavkami, jen vzácně propojenými krátkými či delšími spojkami.
Roste od července do listopadu, spíše hojně ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod břízami, duby a borovicemi, Sarnari (2005) uvádí výskyt i pod smrky. Upřednostňuje světlé lokality a mírně kyselé půdy.

29.12.2025