Klobouk je široký 40–100 (120) mm, středně masitý, v mládí sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, barevně proměnlivý, nejčastěji červený, ale také červenohnědý, růžový, oranžový, hnědookrový, ve středu někdy tmavší, téměř černý, nebo naopak nažloutlý, často nepravidelně skvrnitý. Okraj je v dospělosti někdy zvlněný nebo laločnatý, dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše mírně lesklá, někdy zdrsnělá nebo jemně vrásčitá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, poměrně tlusté, 5–10 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, vzácně s lupénky, některé především u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti smetanové, v mládí na ostří u okraje klobouku někdy krátce načervenalé nebo narůžovělé, později na ostří žloutnoucí nebo rezavějící.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–90 x 15–25 (30) mm, někdy však směrem k bázi zúžený, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, poraněním a stářím žloutnoucí nebo okrovějící.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá nebo narůžovělá, při poranění a stářím slabě žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně je za čerstva někdy nevýrazná, při zasychání a dlouho i po usušení však výrazně medová. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – světle oranžově růžová; fenol – vínově hnědá; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je v literatuře obvykle uváděn jako světle smetanový (2a–2b), podle našich zkušeností však může být i bělavý (1b).
Výtrusy jsou téměř kulovité, 8–11 x 7–10 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku, která však v optickém mikroskopu může být obtížně identifikovatelná.
Roste od července do října v listnatých lesích pod duby, buky nebo habry, podle Antonín (2006) vzácněji i pod jehličnany. Jedná se pravděpodobně o přehlížený druh holubinky, která může být místy i poměrně hojná.

18.12.2025