Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený až nálevkovitý, obvykle bledě šedozelený nebo šedomodrý, ale i narůžovělý, okrový nebo hnědý, za vlhkého počasí často téměř celý bělavý, v dospělosti obvykle červenohnědě skvrnitý. Okraj dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka za sucha spíše matná, hladká nebo jemně radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve husté, později prořídlé, 5–10 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, některé větvené, nejprve bělavé, v dospělosti okrové.
Třeň je válcovitý, 40–80 x 10–25 mm, pod kloboukem někdy mírně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, později nažloutlý nebo hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně nevýrazná, chuť podle Sarnari (1998) zcela mírná, podle Socha a kol. (2011) v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – světle oranžově růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu až středně rychle modrá.
Výtrusný prach je okrový (3a–3b), podle Socha a kol. (2011) až světle žlutý (4a).
Výtrusy jsou široce oválné, 5,5–9 x 5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Roste od června do října, nehojně pod listnatými stromy (osika, bříza, dub), Sarnari (1998) uvádí růst také pod smrkem.

18.12.2025