Klobouk je široký 30–100 mm, pevně masitý, sklenutý, později ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený až nálevkovitý, nejprve bělavý, později šedohnědý. Okraj je dlouho podehnutý, nerýhovaný, v dospělosti často zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha matná, hladká nebo jemně zdrsnělá, za vlhka lesklá, ji lze sloupnout jen obtížně u okraje, nejvýše do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, Sarnari (1998) udává hustotu lupenů 12–14 na 1 cm okraje klobouku, spíše tenké, 3–6 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, někdy zoubkem krátce sbíhavé, s četnými lupénky, vzácně větvené, bělavé, při poranění červenající, později hnědnoucí až černající.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–60 x 10–25 mm, dlouho pevný a plný, hladký nebo jemně podélně vrásčitý, bílý, později šedohnědý, poraněním červenající, později hnědnoucí až černající.
Dužina je dlouho tuhá, bílá, při poranění nejprve červenající, později šedohnědá až černá, stářím šednoucí. Vůně je nevýrazná nebo nakysle ovocná. Chuť je většinou mírná, v lupenech mladých plodnic někdy mírně až středně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová, nakonec šedozelená; fenol – hnědá; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 5–7 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími dosti neúplnou síťku.
Roste od července do října spíše hojně v listnatých i jehličnatých lesích (dub, buk, borovice, smrk), upřednostňuje sušší kyselé půdy.

16.08.2025