Klobouk je široký 40–90 (110) mm, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, žlutý, žlutookrový, místy i naoranžovělý, často s olivovým či zelenoolivovým odstínem, na světlých stanovištích někdy vybledající. Okraj klobouku je dlouho podehnutý, hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, často zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha hladká nebo jemně zdrsnělá, spíše matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, později trochu prořídlé, spíše tenké, 5–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, nakonec smetanové až šedavě nažloutlé, s rovným ostřím, v mládí někdy ronící kapky tekutiny, v dospělosti a ve stáří s okrovými nebo rezavě hnědými skvrnami.
Třeň je mírně kyjovitý, zřídka válcovitý, 40–80 x 15–25 mm, pod kloboukem mírně rozšířený, dlouho pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bělavý, od báze žloutnoucí nebo hnědnoucí, za vlhka šednoucí.
Dužnina je dlouho tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a ve stáří okrovějící až rezavějící, za vlhka šednoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť je mírně palčivá, zejména v lupenech. Báze třeně působením KOH rychle zrezne nebo zčervená.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; fenol – vínově hnědá; guajak – rychle a víceméně intenzivně modrá.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–10 x 6,5–8 µm, obvykle se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
Roste od června do listopadu, velmi hojně v jehličnatých lesích, zejména pod smrky, ale i v listnatých a smíšených lesích, upřednostňuje kyselé půdy.

20.12.2025