Klobouk je široký 30–80 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později ploše rozložený a ve středu mělce vmáčklý, obvykle fialový až modrofialový, ale také šedofialový, šedorůžový, šedohnědý nebo šedoolivový, někdy vínově červený, často okrově vybledající. Okraj klobouku je až v dospělosti krátce a nevýrazně uzlinatě rýhovaný. Pokožka je obvykle i za sucha lesklá (druhové jméno je poněkud matoucí), slupitelná více jak do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, spíše křehké, občas zvlněné, ke třeni úzce připojené a jen vzácně s lupénky, někdy větvené, žilkami propojené. Nejprve jsou smetanové, v dospělosti žluté, naoranžovělé.
Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, pod kloboukem někdy mírně rozšířený, 30–60 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, bílý, na bázi žloutnoucí nebo hnědnoucí.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku někdy nafialovělá. Vůně je nevýrazná slabě ovocná nebo pelargoniová, chuť palčivá, zejména v lupenech.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová, fenol – hnědá; guajak – středně rychle modrá.
Výtrusný prach je žlutý (4d–4e).
Výtrusy jsou široce oválné, 8–11 x 7–9 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou s izolovanými nebo jen vzácně pospojovanými bradavkami.
Roste od července do října v jehličnatých lesích (smrk, borovice), ale najdeme ji i v městských parcích. Upřednostňuje zásadité půdy.

12.12.2025