Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí téměř kulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený až mělce prohloubený, žlutookrový až okrově hnědý, ve stáří obvykle rezavě skvrnitý, při zasychání někdy s šedofialovými odstíny. Okraj je zprvu mírně podehnutý, v dospělosti dlouze uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, někdy radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá, lesklá až rosolovitá, lze ji sloupnout jen obtížně blízko u okraje klobouku nebo vůbec.
Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 6–8 mm vysoké, tenké a křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, nejen u třeně hojně větvené, nejprve bělavé, později smetanové, v dospělosti s nápadně hnědorezavě až hnědofialově zvýrazněným ostřím, v mládí někdy ronící kapky tekutiny.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, od báze hnědnoucí nebo rezavějící, někdy hnědě tečkovaný.
Dužnina je nejprve tuhá, později křehká a houbovitá, bílá, při poranění a stářím hnědnoucí nebo rezavějící, nejvíce v bázi třeně. Vůně je zatuchlá, někdy částečně hořkomandlová. Chuť je ve třeni až mírná, ovšem nepříjemná, v lupenech obvykle palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – světle růžová; fenol – hnědá; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 6–8 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými vysokými hřebínky vytvářejícími někdy neúplnou síťku.
Roste od července do října, nehojně, především v listnatých lesích (buk, dub) na humózních půdách, někdy však i pod smrky.

16.12.2025