Velká holubinka.
Klobouk je široký 50–150 mm, výjimečně až 200 mm, pevně masitý, sklenutý, později ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený až nálevkovitý, nejprve bělavý, později šedohnědý až téměř černý. Okraj je dlouho podehnutý, nerýhovaný, v dospělosti často zvlněný. Pokožka je za sucha matná až sametová, někdy rozpraskaná, za vlhka lepkavá a ve středu lesklá, lze ji sloupnout jen obtížně u okraje klobouku.
Lupeny jsou řídké, podle Socha a kol. (2011) 3–6 lupenů na 1 cm okraje klobouku, tlusté, 8–12 mm vysoké, křehké, ke třeni obvykle úzce připojené, někdy krátce zoubkem sbíhavé, s četnými lupénky, nevětvené, nejprve bělavé, později smetanové, ve stáří hnědnoucí až černající.
Třeň je obvykle krátký a robustní, válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 15–40 mm, často výstřední, dlouho pevný a plný, téměř hladký, bílý, později šedohnědý, poraněním červenající, později hnědnoucí až černající.
Dužnina je dlouho tuhá, bílá, při poranění nejprve červenající, později šedohnědá až černá. Vůně je zemitá, chuť je mírná, výjimečně v lupenech mladých plodnic nepatrně palčivá.
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
Roste od července do října v listnatých (dub, buk, habr) i jehličnatých lesích (smrk, borovice), téměř všude je hojná. Zčernalé zbytky plodnic najdeme v lese až do konce zimy.

15.08.2025