Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červený, vínově červený, karmínový, ve středu často tmavší, téměř černý, jindy naopak hnědookrově nebo hnědoolivově vybledající. Okraj klobouku je zprvu mírně podehnutý, dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka za sucha spíše matná, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou v dospělosti spíše řídké, 5–12 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve smetanové, později světle okrové, často na ostří při okraji klobouku narůžovělé, po poranění a ve stáří hnědnoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, pod kloboukem obvykle rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, obvykle celý nebo aspoň na bázi narůžovělý nebo vínově červený, poraněním a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně je za čerstva někdy nevýrazná, při zasychání výrazně slanečková. Chuť je mírná, Socha a kol. (2011) uvádí u mladých plodnic vzácně chuť mírně štiplavou.
Makrochemické reakce: FeSO4 – zelená; fenol – hnědá; guajak – středně rychle modrá.
Výtrusný prach je okrový (3b–3c).
Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–11 x 6–8,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
Roste od srpna do listopadu, poměrně hojně v jehličnatých lesích, především pod smrky a borovicemi, upřednostňuje kyselé půdy od pahorkatin výše.

31.12.2025