Atlas hub / Nálezy

holubinka sluneční
Russula solaris Ferdinardsen & Winge 1924

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Popis

Klobouk je široký 30–70 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, brzy sklenutý až ploše rozprostřený, nakonec ve středu mělce prohloubený, žlutý, ve středu žlutooranžový, od okraje bělavě vybledající. Okraj klobouku je dlouho hladký, v dospělosti výrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout více jak do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, tenké, vysoké 4–8 mm, křehké, ke třeni úzce připojené, některé větvené, žilkami propojené, bělavé, nakonec světle okrové.

Třeň válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 10–15 (20) mm, brzy houbovitě vycpaný, nakonec komůrkovitý až dutý, křehký, nejprve ojíněný, v dospělosti podélně vrásčitý, bílý, stářím okrovějící.

Dužnina je brzy křehká a houbovitá, bílá. Vůně je smíšená, udávána jako ovocná, pelargoniová, ve stáří okurková nebo hořčičná. Chuť je po chvíli středně až ostře palčivá.

Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; fenol – vínově hnědá; guajak – středně rychle, někdy pomalu modrá.

Výtrusný prach je smetanový až světle okrový (2b–3a).

Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 5–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou a izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

foto Karel Tejkal

Výskyt

Roste od července do října, nehojně v listnatých a smíšených lesích, výhradně pod buky, upřednostňuje zásadité půdy.

Možná záměna

Holubinka Raoultova (Russula raoultii) má barevně méně výraznou, bledě nažloutlou pokožku klobouku, bílý výtrusný prach a síťnaté výtrusy.

Holubinka žlučová (Russula fellea), rostoucí obvykle také pod buky, mívá nažloutlý třeň a nejvýše bělavý výtrusný prach. Odlišná je i ornamentika výtrusů.

Holubinka žlutá (Russula lutea) je zcela nepalčivá, má tmavě žlutý výtrusný prach. Některými autory je považována jen za varietu holubinky měnlivé (Russula risigallina).

Velmi hojná holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) vytváří větší a pevnější plodnice, má bílý až bělavý výtrusný prach a je jen mírně palčivá.

Kuchyňské využití

Nejedlá, pro palčivost nepoživatelná.

foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš

Literatura

Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula solaris – holubinka sluneční
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Russula solaris – holubinka sluneční
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula solaris – holubinka sluneční
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
Russula solaris – holubinka sluneční