holubinka Raoultova
Russula raoultii Quél. 1886
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Spíše drobná holubinka.
Klobouk je široký 20–50 (60) mm, zprvu polokulovitý, později sklenutý až plochý a mělce vmáčklý, v mládí světle (citronově) žlutý, později od okraje vybledající až téměř bílý. Okraj klobouku je v dospělosti nevýrazně a krátce rýhovaný. Pokožku lze sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny s četnými lupénky jsou nejprve bílé, v dospělosti až smetanové.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 20–60 x 8–15 mm, zpočátku plný, brzy houbovitě vycpaný až komůrkatý, bílý, stářím šednoucí.
Dužnina je křehká, bílá, téměř neměnná, ve třeni někdy mírně žloutnoucí. Vůně je nevýrazná, Chuť je středně až silně palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je bílý (1a), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/250).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–8,5 x 5,5–7 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do října, vzácně na vlhkých stanovištích v listnatých a smíšených lesích (buk, bříza, borovice, jedle). Upřednostňuje zásadité půdy středních poloh.
Možná záměna
Velmi podobná a na stejných stanovištích rostoucí holubinka sluneční (Russula solaris) má výtrusný prach smetanový až světle okrový (2b–3a) a jinou ornamentiku výtrusů.
Holubinka žlučová (Russula fellea) má výrazně tužší dužninu a obvykle nažloutlý třeň.
Podobná může být i nažloutlá forma holubinky křehké (Russula fragilis var. gilva), kterou odlišuje pilovité ostří lupenů a ovocná kokosová vůně.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.