holubinka hlínožlutá
Russula ochroleuca Pers. 1796
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–90 (110) mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, žlutý, žlutookrový, místy i naoranžovělý, často s olivovým či zelenoolivovým odstínem, na světlých stanovištích někdy vybledající. Okraj klobouku je dlouho podehnutý, hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, často zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha hladká nebo jemně zdrsnělá, spíše matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, později trochu prořídlé, spíše tenké, 5–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, nakonec smetanové až šedavě nažloutlé, s rovným ostřím, v mládí někdy ronící kapky tekutiny, v dospělosti a ve stáří s okrovými nebo rezavě hnědými skvrnami.
Třeň je mírně kyjovitý, zřídka válcovitý, 40–80 x 15–25 mm, pod kloboukem mírně rozšířený, dlouho pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bělavý, od báze žloutnoucí nebo hnědnoucí, za vlhka šednoucí.
Dužnina je dlouho tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a ve stáří okrovějící až rezavějící, za vlhka šednoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť je mírně palčivá, zejména v lupenech. Báze třeně působením KOH rychle zrezne nebo zčervená.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b).
Výtrusy jsou eliptické až široce eliptické, 7–10 x 6,5–8 µm, obvykle se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste velmi hojně v jehličnatých lesích, zejména pod smrky, ale i v listnatých a smíšených lesích, upřednostňuje kyselé půdy. Červen až listopad.
Možná záměna
Velmi podobné jsou žluté formy příbuzné a poměrně vzácné holubinky lepkavé (Russula viscida), ta však má obvykle ještě o něco robustnější plodnice, výrazněji žloutnoucí třeň a smetanový výtrusný prach.
Holubinka žlučová (Russula fellea) roste obvykle pod buky (může však růst i pod jehličnany), tvoří menší a křehčí plodnice, má často nápadně (až v barvě klobouku) nažloutlý třeň a výrazněji palčivou, někdy nahořkle palčivou dužninu.
Pod jehličnany roste podobná holubinka odbarvená (Russula decolorans) s kloboukem žlutě oranžovým až načervenalým. Výhradně pod břízami najdeme holubinku chromovou (Russula claroflava) s kloboukem zářivě žlutým. Oba druhy mají šednoucí dužninu s mírnou chutí a okrový výtrusný prach.
Záměna je možná i za žluté formy holubinky černonachové (Russula atropurpurea).
Kuchyňské využití
Dnes je obvykle udávána jako jedlá houba nižší kvality. Někdo radí holubinky hlínožluté nejprve spařit, vodu slít, a pak teprve houby použít do guláše nebo pod maso. Palčivost tepelnou úpravou vymizí.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Viscidinae.
IndexFungorum a MycoBank se neshodnou na vědeckém pojmenování druhu. Podle IndexFungorum je Russula ochroleuca Fr. 1838. Upřednostňujeme Russula ochroleuca Pers. 1796 podle MycoBank. (2017)
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal