Atlas hub / Nálezy

holubinka půvabná
Russula amoena Quél. 1881

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Stručný popis

Drobná holubinka.

Klobouk je široký 20–50 (60) mm, v mládí sklenutý, sametový, později ploše rozprostřený a široce prohloubený, fialový, modrofialový, růžový, červený, olivový. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožku lze sloupnout více jak do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou smetanové, s ostřím při okraji klobouku někdy nafialovělým.

Třeň je válcovitý, 25–50 x 5–12 mm, někdy směrem k bázi zúžený, v mládí pevný a plný, později až komůrkovitý, fialový až růžovofialový.

Dužnina je bílá. Voní slanečkově, podobně jako ryzec syrovinka (Lactarius volemus). Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: FeSO4 – světle růžová; fenol – borůvkově fialová jako u holubinky olivové (Russula olivacea), reakce však může být pomalejší; guajak – pomalu modrá.

Výtrusný prach je smetanový (2b–2c), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/250/204).

Výtrusy jsou široce oválné, 6–9 x 5,5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.

Hymeniální cystidy jsou hojné pouze na ostří lupenů, nápadně dlouhé, tenké a zašpičatělé (kopinaté). Dermatocystidy chybí.

Výskyt

Roste od července do října, vzácně v listnatých, někdy i jehličnatých lesích (dub, buk, bříza, kaštanovník, jedle, borovice).

Možná záměna

Holubinka fialovonohá (Russula violeipes) vytváří větší plodnice s kloboukem zbarveným nejčastěji žlutě nebo zelenoolivově, dužnina s fenolem reaguje spíše hnědovínově.

Větší plodnice vytváří i holubinka úhledná (Russula amoenicolor) s o něco tmavším výtrusným prachem (2d–3a) a hnědou reakcí dužniny s fenolem.

Slanečkově vonící holubinky ze skupiny kolem holubinky révové (Russula xerampelina) mají žloutnoucí dužninu a vykazují zelenou reakci s FeSO4.

Kuchyňské využití

Je jedlá, pro vzácnost však kulinářsky nevýznamná.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do samostatného podrodu Amoenula.

Literatura

Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha.
Russula amoena – holubinka půvabná
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula amoena – holubinka půvabná
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula amoena – holubinka půvabná
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula amoena – holubinka půvabná