Atlas hub / Nálezy

ryzec hnědý
Lactarius helvus (Fr.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: ryzec (Lactarius)

Synonyma

Lactarius aquifluus Peck 1876

Lactarius tomentosus (Krombh.) Cooke 1883

Lactifluus aquifluus (Peck) Kuntze 1891

Lactifluus helvus (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 40–140 mm, nejprve ploše sklenutý, od mládí často ve středu mírně prohloubený, později široce prohloubený až nálevkovitý, narezle hnědý, šedohnědý nebo skořicově hnědý, v dospělosti i hnědooranžový, někdy s tmavšími soustředně uspořádanými skvrnami nebo nevýrazně pásovaný. Pokožka je suchá, nejprve sametová nebo plstnatá, později hladká až drobně šupinkatá. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, v dospělosti ostrý.

Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, hojně vidlené, nejprve smetanové, později narůžověle okrové, u třeně široce připojené, mírně, někdy se zoubkem sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 15–100 x 10–25 mm, suchý, zprvu jemně sametový a zejména pod kloboukem bělavě ojíněný, později hladký, narezle žlutookrový, na bázi bíle plstnatý. Plný nebo vatovitě vycpaný, v dospělosti někdy až dutý.

Dužnina je poměrně tuhá, zejména ve třeni mladých plodnic, později křehčí, bělavá, narůžovělá, pod pokožkou klobouku a třeně tmavší, v barvě plodnice. Mléko je řídké, vodnaté až téměř čiré, později chybí. Vůně u starších nebo zasychajících plodnic může být velmi výrazná, je přirovnávána k vůni cikorky, libečku nebo koření maggi, mladší plodnice jsou někdy téměř bez vůně. Chuť mléka i dužniny je mírná.

Výtrusný prach je bělavý až světle smetanový, jeho barva odpovídá přibližně hodnotě 2a podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou eliptické, 6–8,5 x 4,5–6,5 µm, se středně vysokými hřebínky vytvářejícími téměř úplnou síťku.

zralé výtrusy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste od července do října, dosti hojně, vždy však na vlhkých či podmáčených stanovištích, často v mechu nebo v rašeliníku pod smrky, mykorhizu však tvoří i s borovicemi, vzácněji s břízou.

Možná záměna

Na podobných stanovištích najdeme obdobně vonící ryzec kafrový (Lactarius camphoratus), ten však vytváří drobnější rezavě zbarvené plodnice.

Ryzec ploštičný (Lactarius subumbonatus), jehož vůně je někdy také přirovnávána k vůni cikorky, roste v sušších a teplejších listnatých lesích pod duby.

Drobnější a vzácný ryzec lilákový (Lactarius lilacinus) roste v mokřadech pod olšemi a je zbarven růžově nebo růžově fialově (lilákově).

Kuchyňské využití

Je nejedlý až mírně jedovatý. Po požití může způsobit žaludeční potíže.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Lactarius helvus – ryzec hnědý
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Lactarius helvus – ryzec hnědý
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Lactarius helvus – ryzec hnědý
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava