ryzec smrkový
Lactarius deterrimus Gröger 1968
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: ryzec (Lactarius)
Synonyma
Lactarius deliciosus var. deterrimus (Gröger) Hesler & A.H. Sm. 1979
Popis
Klobouk je široký 30–100 mm, v mládí sklenutý, brzy ploše sklenutý a uprostřed prohloubený, v dospělosti až nálevkovitý, oranžový nebo červenooranžový, téměř vždy se zelenými skvrnami, nanejvýš nevýrazně pásovaný. Pokožka klobouku je za suchého počasí matná a lysá, za vlhka lepkavá. Okraj klobouku je dlouho podehnutý až podvinutý, v dospělosti ostrý a někdy zvlněný.
Lupeny jsou středně husté, vysoké 4–7 mm, oranžové, při poranění zelenající, na třeň široce připojené až krátce sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–20 mm, zbarvený podobně jako klobouk, jen bezprostředně pod lupeny světlejší, suchý, nanejvýš velmi nevýrazně ďubkovaný, brzy dutý.
Dužnina je zprvu bělavá, jen nad lupeny a bezprostředně pod pokožkou klobouku a třeně oranžová, později oranžovějící, při poranění zelenající, dosti křehká. Voní po čerstvé mrkvi. Mléko je červenooranžové, při zasychání až (vínově) načervenalé. Chuť dužniny i mléka je mírná až lehce svíravá, příjemně kořeněná.
Výtrusný prach je okrový, jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 4a–4b podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).
Výtrusy jsou široce eliptické, 7–11 x 6–8,5 µm, s velmi neúplnou síťkou tvořenou tenkými spojkami.
Výskyt
Roste od července do října v jehličnatých lesích v symbióze (mykorhiza) se smrky. V oblibě má především vlhčí stanoviště, travnatější plochy nebo mech, ve větším množství se vyskytuje především v blízkosti lesních potůčků pěšin a cest. Místy je velmi hojný.
Možná záměna
Dosti podobný je ryzec pravý (Lactarius deliciosus), který mívá o něco masitější plodnice, výrazněji kruhatou pokožku klobouku, ďubkovaný třeň a roste spíše pod borovicemi.
Záměna je možná i za další druhy ryzců s oranžovým nebo červeným mlékem.
Ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor), rostoucí pod borovicemi, má klobouk s šedohnědými až šedomodrými odstíny.
Také ryzec krvomléčný (Lactarius sanguifluus) a ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus) rostou pod borovicemi, mají výrazněji kruhatou pokožku klobouku a jejich mléko se zbarvuje ihned nebo po několika minutách vínově červeně. Klobouk ryzce polokrvomléčného je obvykle nápadně ostře zelený.
Ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) roste pod jedlemi a chybí u něj zelené zbarvení klobouku.
Ryzec modřínový (Lactarius porninsis) roste pod modříny, chybí u něj zelené zbarvení klobouku a má mléko bílé.
Kuchyňské využití
Ryzec smrkový je jedlý a velmi chutný. Stačí jej posolit a opéci na pánvi s trochou sádla nebo oleje. Vyhlášenou lahůdkou pak je ryzec smrkový naložený ve sladkokyselém nálevu. Pro křehkost dužniny však dosti špatně snáší nešetrnou manipulaci, neměli bychom plodnice ukládat ve více vrstvách v hlubokém košíku a naprosto nevhodné je pěchovat jej v plátěných či dokonce plastových taškách.
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Lubomír Opat