šťavnatka olivově bílá
Hygrophorus olivaceoalbus (Fr.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: šťavnatkovité (Hygrophoraceae)
Popis
Klobouk je široký 30–70 mm, v mládí zvoncovitý, později plochý až vhloubený s tupým hrbolem ve středu. Velmi slizký, vrostle vláknitý, šedohnědý až olivově hnědý, ve středu tmavší.
Lupeny jsou řídké, bílé, na třeň sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 60–120 x 4–8 mm, na bázi někdy ztenčený, v horní části nad slizkým prstenem bílý jako lupeny, níže šedoolivově žíhaný, velmi slizký, plný.
Dužnina je šťavnatá, bílá, bez výraznější chuti a vůně.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 10–15 x 6–9 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste hojně, většinou ve skupinách ve vlhkých horských jehličnatých lesích (smrk), často v mechu. V nížinách je vzácná. Červenec až říjen.
Možná záměna
Šťavnatka Persoonova (Hygrophorus glutinifer) roste vzácně pod listnáči.
Šťavnatka šedobílá (Hygrophorus mesotephrus) tvoří štíhlejší plodnice s nevýraznou kresbou na třeni a roste vzácně pod buky.
Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) má šedý šupinkatý klobouk.
Šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) roste pod borovicemi a má žluté nebo žlutooranžové lupeny.
Šťavnatka Korhonenova (Hygrophorus korhonenii) má menší výtrusy.
Kuchyňské využití
Podle některých autorů výborná jedlá houba.
Poznámky
Mimo Českou republiku dosahuje šťavnatka olivově bílá pravděpodobně výrazně větších rozměrů, maximální průměr klobouku je pro Severní Ameriku udáván 100–150 mm.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal