pečárka perličková
Agaricus moelleri Wasser 1976
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: pečárka (Agaricus)
Synonyma
Agaricus meleagris (Jul. Schäff.) Pilát 1951
Agaricus praeclaresquamosus A.E. Freeman 1979
Stručný popis
Klobouk je široký 50–120 (150) mm, v mládí polokulovitý, tmavě hnědý, uprostřed až černohnědý, později sklenutý až ploše rozprostřený, světlejší, na bělavém podkladu s tmavě hnědými až hnědočernými šupinkami.
Lupeny jsou husté, s lupénky, nejprve bělavé, později růžové, ve stáří tmavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 60–120 x 8–20 mm, na bázi se zřetelnou hlízou širokou až 30 mm, bílý, později šedohnědý. Prsten v horní třetině třeně je poměrně široký, tlustě blanitý, na spodní straně našedlý.
Dužnina je bílá, při mechanickém poškození zejména při okraji klobouku a v bázi třeně rychle žloutne. Při zasychání nebo zapaření zřetelně páchne po karbolu.
Výtrusy jsou oválné, 4,5–6,5 x 3–4 µm, hnědé, hladké.
Výskyt
Roste od května do října, roztroušeně, ve světlých lesích, parcích, křovinách, často na místech ovlivněných lidskou činností.
Možná záměna
Velmi hojná pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) má šupiny na klobouku méně výrazné nebo zcela chybí.
Pečárka koroptví (Agaricus phaeolepidotus) má na klobouku světlejší šupiny bez hnědočerných odstínů.
Pečárka lesní (Agaricus sylvaticus) na řezu plodnicí velmi rychle červená.
Pečárka císařská (Agaricus augustus) vytváří často velké až mohutné plodnice, dužnina nežloutne a nápadně voní po anýzu nebo po hořkých mandlích.
Kuchyňské využití
Podobně jako hojnější pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) je mírně jedovatá a často nechutná. Při vaření se nepříjemná karbolová vůně i chuť dužniny zvýrazní.
Autorství obrázků: Vavřinec Klener