Atlas hub / Nálezy

hřib žlučník
Tylopilus felleus (Bull.) P. Karst. 1881

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: hřibotvaré (Boletales)

Čeleď: hřibovité (Boletaceae)

Rod: hřib (Tylopilus)

Synonyma

Boletus alutarius Fr. 1815

Boletus felleus Bull. 1788

Dictyopus felleus (Bull.) Quél. 1886

Suillus alutarius (Fr.) Kuntze 1898

Suillus felleus (Bull.) Kuntze 1898

Tylopilus alutarius (Fr.) Henn. 1898

Popis

Klobouk je široký 40–150 mm, výjimečně i širší, v mládí polokulovitý, později sklenutý (polštářovitý). Pokožka klobouku je obvykle suchá, sametově matná, plstnatá, ve stáří lysá, v různých odstínech žluté, okrové, hnědé nebo šedohnědé. Jedině za vlhka může být mírně lepkavá a lesklá. Lze ji jen obtížně sloupnout.

Rourky jsou 15–20 mm dlouhé, v mládí bílé, později narůžovělé, u třeně vykrojené. Póry jsou nejprve drobné, okrouhlé, bílé, brzy však narůžovělé, v dospělosti nepravidelně hranaté, při poranění rezavějící.

Třeň je nejprve soudkovitý, později kyjovitý, 40–150 x 20–60 mm, nažloutlý, žlutohnědý, někdy s olivovým odstínem, s výraznou plastickou síťkou tvořenou velkými protáhlými oky.

Dužnina je bílá, na řezu neměnná, tuhá, stářím měknoucí, ve třeni až vláknitá. Vůně je nenápadná, chuť výrazně hořká.

Výtrusný prach je růžový až hnědorůžový.

Výtrusy jsou úzce vřetenovité až téměř válcovité, 10–16 x 3,5–5 µm.

Výskyt

Roste hojně, od června do října, od nížin až do hor, v jehličnatých i listnatých lesích. Upřednostňuje kyselé půdy a snáší i poměrně suché počasí.

Možná záměna

Mladé plodnice lze snadno zaměnit s hřibem smrkovým (Boletus edulis), odpovídá tvar plodnice i barva klobouku. Hřib smrkový má však třeň velmi světlý, v mládí bílý, později jen nahnědlý, nikdy žlutý.

Mladé plodnice hřibu žlučníku s tmavším kloboukem se mohou podobat také plodnicím hřibu hnědého (Imleria badia), ten má však rourky žluté, ne bílé nebo narůžovělé.

Odrostlejší plodnice hřibu žlučníku mohou připomínat např. také kozák březový (Leccinum scabrum), který má bělavé (ne však narůžovělé) rourky a nežlutý třeň.

Hřib žlučník (Tylopilus felleus) roste dosti často pohromadě s jedlými druhy hřibovitých hub. V případě pochybností je možno ochutnat dužninu, neboť stačí záměna jediné plodnice a rodinná houbová specialita může být pro hořkost nepoživatelná.

Fellner (2016) uvádí hřib žlučník kožitý (Typopilus felleus var. alutarius) s mírnou chutí dužniny.

Kuchyňské využití

Čas od času se objevují recepty, jak hřib žlučník upravovat, aby jeho hořkost pominula, málokdo je však ochoten něco podobného vyzkoušet. Raději konzumujeme méně adrenalinové druhy.

Látky obsažené v dužnině mají údajně protinádorový účinek.

foto Petr Souček foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Petr Souček, Karel Tejkal

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Tylopilus felleus – hřib žlučník
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Tylopilus felleus – hřib žlučník
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Tylopilus felleus – hřib žlučník
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Smotlacha Miroslav, 1997. Velká úroda hřibů žlučníků v r. 1997. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/1997.
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin