hřib smrkový
Boletus edulis Bull. 1782

Popis

Klobouk je široký 50–200 (250) mm, nejprve polokulovitý, později (polštářovitě) sklenutý až téměř plochý, v mládí světle hnědý, někdy (ukrytý v opadu) i bílý, postupně hnědý až tmavě hnědý, brzy hladký (neojíněný, nesametový), za vlhka slizký a lesklý.

Rourky jsou vysoké 5–30 mm. Póry jsou v mládí bílé, v dospělosti žluté až žlutoolivové, zbarvené výtrusným prachem.

Třeň je nejprve soudkovitý, později kyjovitý, méně často válcovitý, 20–200 x 15–70 mm, bílý, postupně světlé hnědý, s nepříliš kontrastní síťkou.

Dužina je bílá, na řezu neměnná, v mládí pevná a pružná, v dospělosti zejména ve třeni vatovitá. Za čerstva mírná houbová vůně se sušením zvýrazní. Chuť je mírná, příjemná.

Výtrusný prach je hnědoolivový.

Výtrusy jsou protáhle elipsoidní až vřetenovité, 12–18 x 4–6 µm, hladké.

Výskyt

Roste od června do října, velmi hojně, v lesích všech typů, nejhojněji v mladých smrčinách nebo při jejich okrajích, od nižších poloh až do hor. Vyroste i mimo les v místech, kam dosahují kořeny stromů, se kterými tvoří mykorhizu. Upřednostňuje kyselejší půdy.

Možná záměna

Hřib dubový (Boletus reticulatus) má dlouho do dospělosti ojíněnou pokožku klobouku a má výraznější síťku na třeni.

Hřib borový (Boletus pinophilus) má na pokožce klobouku načervenalý odstín.

Hřib bronzový (Boletus aereus) je obvykle tmavší, s olivovými nebo bronzovými odstíny. Je to teplomilný druh vytvářející mykorhizu s duby na vápenatých půdách.

Méně zkušený houbař někdy hřib smrkový zamění za hořký hřib žlučník (Tylopilus felleus) se silně hořkou dužninou, jehož rourky se postupně zbarvují do růžova.

Kuchyňské využití

Hřib smrkový je naše nejznámější a mnohdy nejoblíbenější hřibovitá houba, kuchyňsky všestranně upotřebitelná. Čerstvý i sušený je předmětem mezinárodního obchodu, jedničkou mezi houbami sbíranými v lese.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Petr Souček

Literatura