čirůvka sírožlutá
Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: čirůvka (Tricholoma)
Popis
Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, plochý až mírně prohloubený, uprostřed někdy s plochým hrbolem, sírově žlutý, s olivovými nebo načervenalými odstíny, suchý, matný, vrostle žíhaný nebo jemně šupinatý, ve středu mírně tmavší. Okraj klobouku je v dospělosti obvykle zvlněný.
Lupeny jsou sírově žluté, spíše silnější a řídké, ke třeni zoubkem připojené až lehce sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–10 (15) mm tlustý, u báze silnější, sírově žlutý, podélně rezavě vláknitý.
Dužnina je (sírově) žlutá. V literatuře je téměř vždy uváděn pach po svítiplynu, přestože se skutečným pachem svítiplynu se dnes lze setkat dosti obtížně. Chuť je hořce palčivá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 8–11 x 5–7 µm, hladké, průsvitné.
Výskyt
Roste od července do listopadu, dosti hojně, obvykle ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, především ovšem pod listnáči.
Možná záměna
Čirůvka žabí (Tricholoma bufonium) má klobouk s výrazně růžovými nebo červenými odstíny a roste pod jehličnany.
Čirůvka sálající (Tricholoma aestuans) má bělavou dužninu a nevýraznou vůni. Roste pod jehličnany ve vyšších polohách.
Podobně mohou být zbarveny čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) rostoucí především pod borovicem a čirůvka osiková (Tricholoma frondosae) rostoucí pod listnáči, zejména pod topoly (osikami). Oba druhy vytváří masitější plodnice, mají výrazněji šupinkatý klobouk a voní moučně. Moučnou vůni, ale spíše bělavé lupeny, můžeme zaznamenat i u dalších žlutě zbarvených čirůvek, u čirůvky odlišné (Tricholoma sejunctum) nebo čirůvky příbuzné (Tricholoma arvernense).
Kuchyňské využití
Jedovatá houba, pro hořkost a zápach však nepoživatelná.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal