čirůvka zelánka
Tricholoma equestre (L.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: čirůvka (Tricholoma)
Synonyma
Tricholoma auratum Gillet 1874
Tricholoma flavovirens (Pers.) S. Lundell 1942
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 (120) mm, zprvu polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, někdy s tupým středovým hrbolkem, nakonec téměř ploše rozprostřený, s laločnatě zprohýbaným okrajem. Pokožka klobouku je žlutá, žlutohnědá až žlutoolivová, s hnědými, směrem k okraji prořídlými šupinkami.
Lupeny jsou nízké, středně husté, (sírově) žluté, u třeně vykrojené.
Třeň je válcovitý, 30–100 x 10–25 mm, směrem k bázi někdy rozšířený, světle žlutý, vláknitý.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně nažloutlá. Chuť a vůně jsou slabě moučné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 6–8 x 4–5 µm, hladké, průsvitné.
Výskyt
Roste pozdě na podzim (říjen až listopad), roztroušeně, někdy však v bohatých skupinách, typicky v sušších písčitých borech.
Možná záměna
Čirůvka osiková (Tricholoma frondosae) roste na vlhčích stanovištích, především pod osikami, má obvykle čistě bílou dužninu a menší výtrusy (5–6,5 x 3–4,5 µm).
Na podobných místech jako zelánka může růst vzácnější čirůvka sálající (Tricholoma aestuans), která má palčivou dužninu.
Kuchyňské využití
Dříve byla uváděna jako jedlá, v České republice dokonce tržní houba, dnes ji však ke sběru nelze doporučit, ze zahraničí jsou popsány těžké otravy, někdy i smrtelné.
Autorství obrázků: Vavřinec Klener