čechratice černohuňatá
Tapinella atrotomentosa (Batsch) Šutara 1992
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Čeleď: čechraticovité (Tapinellaceae)
Synonyma
Paxillus atrotomentosus (Batsch) Fr. 1838
Sarcopaxillus atrotomentosus (Batsch) Zmitr., Malysheva & E.F. Malysheva 2004
Popis
Klobouk je masitý, široký 50–200 mm, v mládí sklenutý s podvinutým okrajem, později plochý s vtlačeným středem, olivově hnědý, tabákově hnědý až černohnědý, jemně plstnatý, suchý, ve stáří lysý, za sucha někdy rozpraskaný.
Lupeny jsou husté, prostřídané lupénky, často větvené, příčně pospojované (anastomozované), nejprve bělavé až krémové, později okrově žluté, po otlačení hnědnoucí, hluboce na třeň sbíhavé.
Třeň je válcovitý, krátký a tlustý 30–60 x 15–40 mm, většinou excentrický, někdy i postranní, sametově plstnatý (huňatý), tmavě hnědý až téměř černý, obvykle tmavší než klobouk.
Dužnina je šťavnatá, tuhá, nažloutlá. Chuť a vůně jsou nakyslé.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 4–6,5 x 3–4,5 µm, hladké.
Výskyt
Roste jednotlivě, ve skupinách nebo v trsech od července do listopadu, hojně, na tlejícím dřevě jehličnanů (pařezy, větve, v půdě ponořené kořeny). Vyroste i za letního teplého a suchého počasí.
Možná záměna
Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) je mykorhizní druh, roste ze země, nikoli z tlejícího dřeva. Je méně huňatá, zpravidla méně mohutná a uniformně zbarvená.
Čechratka černohuňatá se zbarvením pokožky klobouku při zběžném pohledu velmi podobá hřibu hnědému (Imleria badia), méně zkušený houbař čechratku někdy utrhne a pak pohodí.
Kuchyňské využití
Někde bývá uváděna jako podřadná jedlá houba, ale ke sběru se dnes nedoporučuje.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich