Atlas hub / Nálezy

holubinka světle olivová
Russula olivina Ruots. & Vauras 1990

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Stručný popis

Klobouk je široký 30–90 mm, zprvu sklenutý, brzy ploše rozprostřený, později uprostřed prohloubený, žlutozelený nebo zelenoolivový. Okraj klobouku je v dospělosti dlouze rýhovaný. Pokožka je dlouho vlhká a lesklá, lze ji slounout asi do 2/3 poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, křehké, jen vzácně s lupénky, nejprve krémové, nakonec žluté.

Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 30–90 x 10–20 mm, poměrně křehký, uprostřed brzy houbovitý až téměř dutý, bílý, v dospělosti někdy šednoucí.

Dužnina je křehká, bílá, pod pokožkou klobouku žlutozelená, někdy šednoucí. Vůně je nevýrazná nebo ovocná. Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: FeSO4 – narůžovělá; fenol – světle hnědá; guajak – středně rychle modrá.

Výtrusný prach je žlutý (4b–4c).

Výtrusy jsou široce oválné, někdy téměř kulovité, 9–13 x 7,5–10,5 µm, s vysokou izolovaně ostnitou ornamentikou.

Bazidie jsou 2výtrusé.

Výskyt

Roste od srpna do října pod jehličnany, především pod smrkem. Jedná se o severský druh, výskyt v ČR dosud nebyl doložen, ve vyšších polohách se však může objevit i u nás. Upřednostňuje zásadité půdy.

Možná záměna

Křehkou konzistenci a tmavý výtrusný prach sdílí s příbuznými holubinkami cihlovou (Russula cessans) nebo ranou (Russula nauseosa). Typickými znaky jsou také růst pod jehličnany, zelenožluté odstíny klobouku a velké, izolovaně ostnité výtrusy.

Kuchyňské využití

Je jedlá, kulinářsky však bezvýznamná.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Laricinae.

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula olivina – holubinka světle olivová