holubinka jitřenková
Russula aurora Krombh. 1845
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula velutipes Velen. 1920
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–100 mm, výjimečně i širší, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý až ploše rozložený, nakonec široce prohloubený, růžový, červený, oranžový, žlutý nebo okrový, ve středu někdy tmavší, okrově vybledající. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti někdy krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha matná až sametová, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, později prořídlé, 6–12 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené až téměř volné, jen vzácně s lupénky, poměrně hojně větvené nejen u třeně, jemně žilkami propojené, nejprve bílé, nakonec smetanové.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–90 x 10–25 mm, pod kloboukem trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný a křehký, jemně podélně vrásčitý, téměř hladký, bílý, např. podle Socha a kol. (2011) vzácně zčásti narůžovělý.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, nepatrně žloutnoucí. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná, někdy trochu nahořklá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – světle růžová; fenol – hnědá; guajak – negativní nebo téměř negativní, podle Socha a kol. (2011) pomalu a nevýrazně modrá.
Výtrusný prach je bělavý (1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/250/204).
Výtrusy jsou široce oválné, 6–8,5 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od června do září, nehojně, v listnatých lesích (buk, dub, habr, lípa), upřednostňuje humózní půdy.
Možná záměna
Holubinka sličná (Russula rosea) má výrazně pevnější dužninu chutnající často mentolově, obvykle narůžovělý třeň a světle smetanový výtrusný prach.
Narůžovělý třeň mají i holubinka Velenovského (Russula velenovskyi) nebo vzácná holubinka Zvárova (Russula zvarae). Holubinka Velenovského (Russula velenovskyi) má navíc okrový výtrusný prach.
Příbuzná holubinka maličká (Russula minutula) tvoří velmi drobné plodnice s kloboukem obvykle širokým do 30 mm.
Holubinka vrhavkovitá (Russula emeticicolor) a holubinka liláková (Russula lilacea) mají izolovaně bradavčité výtrusy.
Kuchyňské využití
Jedlá houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Lilaceinae, subsekce Roseinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal