holubinka Zvárova
Russula zvarae Velen. 1922
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 30–90 mm, v mládí polokulovitý až sklenutý, brzy ploše rozložený, nakonec mělce prohloubený, červený nebo narůžovělý, okrově vybledající. Okraj klobouku je dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až sametová, slupitelná asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, ke třeni připojené, málo vidlené, nejprve bělavé, nakonec smetanové.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný, křehký, v horní části ojíněný, jemně podélně vrásčitý, bílý, obvykle částečně narůžovělý, stářím od báze žloutnoucí.
Dužnina je zprvu pevná, brzy křehká, bělavá, pod pokožkou klobouku narůžovělá. Vůně je nevýrazně ovocná, chuť mírná.
Makrochemické reakce: guajak – negativní nebo téměř negativní.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/230).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 5,5–7 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími někdy dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do září, vzácně v teplých listnatých lesích a parcích, především pod duby (kaštanovníky, buky), také na hrázích rybníků.
Možná záměna
Vzhledově dosti podobná hojná holubinka sličná (Russula rosea) má i v dospělosti nápadně tuhou dužninu a mentlovou chuť.
Holubinka vrhavkovitá (Russula emeticicolor) roste na podobných stanovištích, vytváří o něco menší plodnice a má izolovaně bradavčité výtrusy.
Holubinka jitřenková (Russula aurora) má vždy bílý třeň a někdy lehce nahořklou chuť.
Kuchyňské využití
Je jedlá, pro vzácnost však kulinářsky nevýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Lilaceinae, subsekce Lilaceinae.