holubinka vodnatá
Russula aquosa Leclair 1932
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula carminea (Jul. Schäff.) Kühner & Romagn. 1967
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–70 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený, nakonec ve středu mělce prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem, růžový, červený, karmínově červený až purpurový, ve středu tmavší, nahnědlý nebo téměř černý, v dospělosti od okraje vybledající, šedookrový až bělavý. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti rýhovaný, ostrý, někdy zvlněný. Pokožka je za vlhka lepkavá a lesklá, u mladších plodnic ji lze sloupnout někdy jen do 1/3 poloměru, v dospělosti téměř ke středu klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později spíše prořídlé, tenké, při okraji někdy zvlněné, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené nebo úzce připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, jemně žilkami propojené, bílé, později bělavé, na ostří při okraji klobouku někdy narůžovělé.
Třeň je obvykle mírně kyjovitý, 30–80 x 10–20 mm, křehký, brzy houbovitě vycpaný až dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, stářím šednoucí.
Dužnina je brzy křehká, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění po delší době šednoucí nebo hnědnoucí. Vůně je spíše příjemná, obtížně definovatelná, kořeněná nebo ovocná (jablko, ředkev, kokos, křen). Chuť je téměř mírná, v lupenech někdy slabě palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu a nevýrazně modrá.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/250).
Výtrusy jsou široce oválné, 6–8,5 x 5,5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do listopadu, nehojně až vzácně na podmáčených stanovištích a v rašeliništích pod smrky, borovicemi, případně s vtroušenou břízou, především na kyselých půdách.
Možná záměna
Holubinka vrhavka (Russula emetica), holubinka březová (Russula betularum) nebo holubinka křehká (Russula fragilis) mají vždy ostře palčivou dužninu.
Velmi podobná je holubinka tmavočervená (Russula atrorubens), ta je však proti holubince vodnaté (Russula aquosa) stále výrazně palčivější, někdy mívá smetanový výtrusný prach a její dužnina se rychleji zbarvuje v reakci s guajakovou tinkturou.
Kuchyňské využití
Uváděna jako nejedlá houba, přestože je jen slabě palčivá. Sníst by se asi dala, ale je drobná, křehká a nehojná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal