bělochoroš hořký
Postia stiptica (Pers.) Jülich 1982
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: troudnatcovité (Fomitopsidaceae)
Rod: bělochoroš (Postia)
Synonyma
Oligoporus stipticus (Pers.) Gilb. & Ryvarden 1987
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, bez třeně, široce bokem přirostlé k substrátu, někdy polorozlité. Sousední plodnice často srůstají.
Klobouk je nepravidelně polokruhovitý, 20–120 mm široký, bílý nebo krémový, v mládí plstnatý, v dospělosti lysý a hrubě hrbolkatý. Okraj klobouku dospělých plodnic je spíše tenký a ostrý. Mladé plodnice mohou vylučovat kapky tekutiny, po kterých však v dospělosti nezůstávají výraznější stopy.
Rourky jsou 2–10 mm dlouhé, bělavé až světle krémové. Póry s hustotou 4–5 na mm jsou zbarveny jako rourky, v mládí jsou okrouhlé, v dospělosti někdy nepravidelně potrhané.
Dužnina je bílá, měkká až korkovitá, za sucha křehká, velmi hořká. Vůně je nasládle houbová.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou neamyloidní, 3,5–5 x 1,5–2,5 µm.
Výskyt
Roste od června do listopadu, většinou na tlejícím, někdy i živém dřevě jehličnatých stromů, především smrků, ale i borovic nebo jedlí (cedrů, jalovců apod.), výjimečně na dřevě různých druhů listnatých stromů.
Možná záměna
Bělochoroš slzící (Postia guttulata) je barevnější, častěji roní kapky tekutiny, po kterých na povrchu zůstávají stopy.
Bělochoroš jabloňový (Tyromyces fissilis) má mírnou chuť a roste na jabloních.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal