Atlas hub / Nálezy

hlíva fialová
Panus conchatus (Bull.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: chorošotvaré (Polyporales)

Čeleď: chorošovité (Polyporaceae)

Rod: hlíva (Panus)

Synonyma

Clitocybe inconstans (Pers.) P. Karst. 1879

Lentinopanus conchatus (Bull.) Pilát 1941

Lentinus bresadolae Schulzer 1885

Lentinus carneotomentosus (Fr.) J. Schröt. 1889

Lentinus conchatus (Bull.) J. Schröt. 1889

Lentinus inconstans (Pers.) Fr. 1836

Lentinus obconicus Peck 1906

Lentinus percomis Berk. & Broome 1873

Lentinus torulosus (Pers.) Lloyd 1913

Lentinus vaporarius (Bagl.) Henn. 1898

Panus flabelliformis Quél. 1888

Panus monticola Berk. 1851

Panus torulosus (Pers.) Fr. 1838

Panus vaporarius Bagl. 1865

Pleuropus fornicatus Gray 1821

Pleuropus inconstans (Pers.) Gray 1821

Pleurotus carneotomentosus (Fr.) P. Kumm. 1871

Pleurotus torulosus (Pers.) Pilát 1935

Pocillaria conchata (Bull.) Kuntze 1891

Pocillaria percomis (Berk. & Broome) Kuntze 1891

Pocillaria torulosa (Pers.) Kuntze 1898

Pocillaria vaporaria (Bagl.) Kuntze 1898

Popis

Klobouk je široký 40–100 (150) mm, v mládí sklenutý, brzy plochý a ve středu prohloubený, nakonec hluboce asymetricky nálevkovitý až kornoutovitý (tvar ucho), s okrajem dlouho podvinutým, nakonec ostrým. Pokožka klobouku je v mládí jemně sametová, od středu však brzy hladká, nejprve fialová, od středu okrovějící. Fialový odstín při okraji klobouku přetrvává obvykle až do dospělosti.

Lupeny jsou husté a úzké, v mládí fialové, později okrovějící, často větvené, na třeň dlouze sbíhavé, s rovným ostřím.

Třeň je většinou krátký, 10–30 x 10–20 mm, často excentrický, někdy postranní, zbarvený podobně jako klobouk, na bázi bíle plstnatý.

Dužnina je tuhá, pružná, bělavá. Vůně je obtížně definovatelná, nehoubová, někteří autoři ji popisují jako příjemnou, jiní jako nepříjemně aromatickou. Podle Hagara (2014) je chuť nakyslá, po delším ochutnávání pak mírně svíravá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické nebo kapkovité, 5–7 x 2,5–3,5 µm, bezbarvé.

foto Karel Tejkal

Výskyt

Roste nehojně, od července do listopadu, podle Hagara (2014) za příznivých podmínek i celoročně, někdy jednotlivě, obvykle však v malých trsech, na tlejícím dřevě (pařezy, padlé kmeny) listnatých stromů, zejména buků, bříz, topolů a dubů, výjimečně i na jehličnanech.

Možná záměna

Pro tuhost dužniny a fialové zbarvení alespoň okraje klobouků je od mládí do dospělosti prakticky nezaměnitelná. Později může připomínat některé houževnatce nebo hlívy. Značně tuhou dužninu má například hlíva dubová (Pleurotus dryinus).

Kuchyňské využití

Někde je uváděna jako jedlá, byť značně tuhá houba. Dle našeho názoru se k jídlu nehodí.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

Molekulární data bezpečně ukazují, že hlíva fialová (Panus conchatus) patří do příbuzenstva chorošů navzdory přítomnosti lupenů. Lupeny se zde pravděpodobně vyvinuly nezávisle na vývoji lupenatých hub.

Podle Antonín (2006) česky také hlíva škeblovitá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Panus conchatus – hlíva fialová
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Panus conchatus – hlíva fialová
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Panus conchatus – hlíva fialová
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha