hlíva plicní
Pleurotus pulmonarius (Fr.) Quél. 1872
Říše: Fungi
Kmen: Basidiomycota
Třída: Agaricomycetes
Řád: Agaricales
Čeleď: Pleurotaceae
Rod: Pleurotus
Popis
Klobouk je široký 30–120 mm, škeblovitý, vějířovitý nebo lopatkovitý, hladký, lysý, za vlhka lesklý, bělavý, smetanový, v mládí někdy světle šedohnědý. Okraj klobouku je nejprve podvinutý, později ostrý a zvlněný, pozvolna žloutnoucí.
Lupeny jsou středně husté, bělavé, později žloutnoucí, pružné, na třeň dlouze sbíhavé.
Třeň je postranní, 10–50 x 5–15 mm, bílý nebo bělavý, v mládí na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je bělavá, pružná a šťavnatá, později žloutnoucí, tužší.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou eliptické až válcovité, 7,5–11 x 3,5–4,5 µm, průsvitné.
Výskyt
Roste dosti hojně, od května do listopadu, zpravidla v trsech, na oslabených nebo tlejících kmenech, spadlých větvích a pařezech preferenčně listnatých stromů (buk, bříza, habr, vrba aj.), méně hojně na smrku.
Možná záměna
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) roste na podzim a v zimě, tvoří obvykle bohatší trsy o něco vydatnějších plodnic, pokožka klobouku je šedivá, jen vzácně světlejší. Okraj klobouku a lupeny nežloutnou.
Jedovatá hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens) roste na silně rozložených jehličnanech, její plodnice jsou drobné, téměř bílé, nežloutnoucí a postrádají třeně.
Vzácnější hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae) má dlouze sbíhavé, vzájemně příčně pospojované lupeny. Roste v teplejších oblastech, především na dřevě topolů a jilmů.
Trepkovitky, např. trepkovitka měkká (Crepidotus mollis), postrádají třeně a mají hnědý výtrusný prach.
Kuchyňské využití
Hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius) je výborná jedlá houba k všestrannému použití, kvalitou plně srovnatelná s hlívou ústřičnou (Pleurotus ostreatus), jen řízky bývají o něco menší. Roste již koncem jara, kdy je jiných jedlých hub ještě nedostatek. Sbíráme jen mladé šťavnaté plodnice.
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Martin Slavičínský, Karel Tejkal