hlíva dubová
Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: hlívovité (Pleurotaceae)
Rod: hlíva (Pleurotus)
Popis
Klobouk je široký 40–150 mm, masitý, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, později plochý, na svrchní straně bělavý, našedlý až světle šedohnědý, plstnatý, brzy rozpraskávající na drobná políčka. Okraj klobouku je v mládí spojen s třeněm blanitým velem, jehož zbytky zůstávají do dospělosti na okraji klobouku.
Lupeny jsou bělavé nebo krémové, později žloutnoucí, sbíhavé na třeň.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 10–30 mm, obvykle výstřední nebo postranní, plstnatý, bělavý, žloutnoucí, v mládí s prstenitými zbytky vela.
Dužnina je pružná, dosti tuhá, bělavá, při poranění žloutnoucí. Vůně je nevýrazná, příjemně houbová. Chuť je mírná, oříšková.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité, 9–15 x 3–5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, roztroušeně, většinou jednotlivě nebo v malých srostlicích dvou až tří plodnic, na oslabených živých kmenech nebo na pařezech listnatých (dub, buk, topol) i jehličnatých stromů, v rámci České republiky navzdory svému druhovému jménu nejčastěji na dřevě smrků.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou přítomnost vela a žloutnoucí dužnina.
Podobnou strukturu pokožky klobouku může mít například hlíva jilmová (Hypsizygus tessulatus), chybí však velum.
Vzhledem plodnice a tuhou dužninou mohou hlívu dubovou připomínat také některé houževnatce, například houževnatec pohárovitý (Neolentinus schaefferi), rostoucí na topolech, nebo houževnatec šupinatý (Neolentinus lepideus) rozkládající dřevo jehličnanů. Houževnatce mají v dospělosti pilovité ostří lupenů.
Kuchyňské využití
V mládí jedlá houba, později bývá dužnina příliš tuhá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal