helmovka smrková
Mycena silvae-nigrae Maas Geest. & Schwöbel 1987
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: helmovkovité (Mycenaceae)
Rod: helmovka (Mycena)
Popis
Klobouk je široký 10–45 mm, kuželovitý nebo zvoncovitý, v dospělosti široce kuželovitý s výrazným středovým hrbolkem, tmavě hnědý, šedohnědý, někdy s rezavými odstíny, uprostřed zpravidla tmavší, s věkem mírně vybledající. Okraj klobouku je dlouze prosvítavě rýhovaný.
Lupeny jsou bělavé nebo našedlé, ke třeni připojené, krátkým zoubkem sbíhavé. Podle Aronsen a Laessoe (2016) 15–30 lupenů dosahuje ke třeni.
Třeň je válcovitý, poměrně dlouhý, 50–140 x 2–3 mm, tmavohnědý, šedohnědý, v mládí někdy s modrými nebo fialovými odstíny, v horní části jemně ojíněný, níže hladký a lysý, na bázi pokrytý dlouhými bělavými vlákny.
Dužnina je tenká, šedohnědá. Pach je za čerstva výrazně dusičný.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 9–16 x 7–10 µm, průsvitné, hladké.
Bazidie jsou 2výtrusé. Cheilocystidy jsou tvarově velmi variabilní, lahvovité, oble vřetenovité, často s jedním nebo několika výrůstky. Vzácnější pleurocystidy jsou obdobné, nejčastěji vřetenovité.
Výskyt
Roste od jara do počátku léta (duben až červen), roztroušeně, ve smrčinách, z opadu nebo v porostech mechů, často z tlejícího dřeva ukrytého pod povrchem půdy, obvykle jednotlivě nebo v malých skupinách či trsech tvořených ovšem jen několika plodnicemi.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou silný nitrózní pach a 2výtrusé bazidie s velkými výtrusy.
Podobně páchnoucí helmovky – např. helmovku louhovou (Mycena stipata), helmovku chlorovou (Mycena leptocephala) nebo helmovku šiškomilnou (Mycena plumipes) – lze spolehlivě odlišit mikroskopicky, mají 4výtrusé bazidie a menší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal