helmovka šiškomilná
Mycena plumipes (Kalchbr.) P.-A. Moreau 2003
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: helmovkovité (Mycenaceae)
Rod: helmovka (Mycena)
Synonyma
Mycena strobilicola J. Favre & Kühner 1938
Popis
Klobouk je široký 10–40 mm, dlouho kuželovitý nebo zvoncovitý, později rozprostřený, obvykle se středovým hrbolkem, hygrofánní, hnědý až šedohnědý, za sucha světlejší. Okraj klobouku je téměř hladký, nerýhovaný.
Lupeny jsou bělavé až našedlé, v dospělosti někdy narůžovělé. Ke třeni dosahuje v průměru 20–40 lupenů.
Třeň je válcovitý, 40–70 x 1,5–3 mm, dutý, nápadně křehký (lámavý), šedohnědý nebo hnědý, pod kloboukem bělavý, na bázi s bělavými vlákny mycelia.
Dužnina je křehká, se silným dusičným pachem.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné až válcovité, 7–9,5 x 3,5–5,5 µm, průsvitné, hladké, amyloidní.
Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy jsou štíhle (nepravidelně) vřetenovité nebo lahvovité, 50–80 x 9–20 µm, pleurocystidy jsou obdobné.
Výskyt
Roste roztroušeně, místy hojně, jednotlivě nebo, ve skupinách nebo v malých trsech, v březnu a dubnu, na opadaných šiškách smrků.
Možná záměna
Na smrkových šiškách roste na jaře (někdy i v zimě) také penízovka smrková (Strobilurus esculentus), která má klobouk brzy plochý, nažloutlý třeň a nepáchne dusičně.
Helmovka smrková (Mycena silvae-nigrae) roste také zjara ve smrčinách, má však 2výtrusé bazidie a obvykle neroste na šiškách.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Oldřich Jindřich