bedla Konradova
Macrolepiota konradii (Huijsman ex P.D. Orton) M.M. Moser 1967
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Macrolepiota)
Synonyma
Lepiota konradii Huijsman ex P.D. Orton 1960
Macrolepiota gracilenta (Krombh.) Wasser 1978
Macrolepiota procera var. konradii (Huijsman ex Orton) Gminder 2003
Popis
Klobouk je v mládí vejčitý nebo zvoncovitý, později široce kuželovitý, nakonec ploše rozprostřený, obvykle se středovým hrbolkem, široký 70–120 mm. Vláknitá pokožka klobouku je bělavá nebo krémová, pokryta zpravidla několika většími plochými, paprsčitě uspořádanými a hladkými šupinami, přičemž okraj klobouku zůstává bez šupin.
Lupeny jsou husté, dosti vysoké, bílé, později krémové, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 70–150 x 7–12 mm, často mnohem delší než činí průměr klobouku, na bázi s hlízou, bělavý nebo nahnědlý, vláknitý nebo jemně šupinkatý. Na třeni zůstává pohyblivý prsten.
Dužnina je vláknitá, bělavá. Vůně i chuť jsou lehké, příjemné, podobné jako u bedly vysoké.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické nebo vejčité, 13–17 x 8–10 µm, hladké, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě).
Výskyt
Roste roztroušeně, od července do listopadu, v opadu listnatých i jehličnatých lesů. Upřednostňuje světlejší stanoviště.
Možná záměna
Bedla štíhlá (Macrolepiota mastoidea) roste spíše v trávě na otevřených stanovištích, má drobnější, poměrně husté šupiny.
Bedla vysoká (Macrolepiota procera) vytváří větší plodnice, má obvykle odstávající plstnaté šupiny na klobouku a v dospělosti výraznější šupinkatý vzor na třeni.
Kuchyňské využití
Je jedlá a chutná podobně jako bedla vysoká, jen trochu méně vydatná. Pro vzácnost bychom ji však měli spíš chránit než konzumovat.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Martin Slavičínský