bedla odřená
Macrolepiota excoriata (Schaeff.) M.M. Moser 1978
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Macrolepiota)
Synonyma
Lepiota excoriata (Schaeff.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je v mládí vejčitý nebo zvoncovitý, později široce kuželovitý, nakonec ploše rozprostřený se středovým hrbolkem, široký 50–100 (120) mm. Pokožka klobouku je pokryta hojnými drobnějšími, vláknitými, na bělavém nebo krémovém podkladě často nepříliš kontrastními šupinkami. Oblast středového hrbolku zůstává v dospělosti obvykle trochu tmavší.
Lupeny jsou husté, vysoké, bílé nebo bělavé, později někdy narůžovělé, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 50–120 x 7–15 mm, na bázi rozšířený, bělavý nebo krémový, nevýrazně vločkatý, v dospělosti dutý, v horní části s jednoduchým pohyblivým prstenem.
Dužnina je v klobouku měkká, vatovitá, ve třeni tuhá a vláknitá, bílá nebo bělavá, neměnná. Vůně je nenápadná, případně v šupinách pokožky klobouku připomíná vůni bedly vysoké (Macrolepiota procera). Chuť je mírná, příjemná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné nebo vejčité, 11–18 x 7–10 µm, hladké, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě), s klíčním pórem.
Výskyt
Roste od srpna do října, roztroušeně, obvykle ve skupinách, nejčastěji na otevřených travnatých (až stepních) stanovištích mimo les.
Možná záměna
Jedná se o značně proměnlivý druh.
Podobná bedla štíhlá (Macrolepiota mastoidea) vytváří o něco větší plodnice, má kontrastní šupinky na třeni a bazidie s přezkou.
Kuchyňské využití
Je jedlá a chutná podobně jako ostatní bedly rodu Macolepiota, jen méně vydatná.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal