bedla špičkovitá
Lepiota oreadiformis Velen. 1920
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Stručný popis
Klobouk je široký 15–50 (60) mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až plochý, často s tupým středovým hrbolkem, bez výrazných šupin, v mládí světle oranžový, někdy s růžovými odstíny, později okrový, při okraji světlejší a lemovaný bílými zbytky závoje.
Lupeny jsou středně husté, bělavé nebo krémové, někdy narůžovělé, u třeně vykrojené a volné.
Třeň je válcovitý, 25–60 x 3–8 mm, na bázi někdy rozšířený, dutý, bělavý nebo krémový, vločkatý, vláknitě šupinatý, s nevýraznou vláknitou prstencovitou zónou.
Dužnina je tenká, bělavá nebo krémová, ve třeni někdy narůžovělá. Vůně je proměnlivá, někdy nasládlá, houbová, někdy však i nepříjemná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, vřetenovité až válcovité, 10–16 x 4,5–6,5 µm, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou kyjovité.
Výskyt
Roste od června do listopadu, roztroušeně, obvykle ve skupinách, na travnatých stanovištích, na loukách, v křovinách nebo světlých lesích.
Možná záměna
Nevýrazně šupinatý okrově zbarvený klobouk může připomínat špičku travní (Marasmius oreades), bedla má však vláknitě šupinatý třeň.
Bedla hranostajová (Lepiota erminea) má klobouk v mládí bílý, později uprostřed nevýrazně krémově okrový.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství obrázků: Radim Dvořák