bedla nažloutlá
Lepiota magnispora Murrill 1912
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota ventriosospora D.A. Reid 1958
Popis
Klobouk je široký 20–70 mm, nejprve polokulovitý, později zvoncovitý, postupně kuželovitě až ploše sklenutý, obvykle se středovým hrbolkem, na krémovém až světle žlutém podkladu pokrytý soustřednými, plstnatými, oranžově okrovými šupinami. Střed klobouku zůstává tmavší, nerozpukává do šupin. Okraj klobouku je v mládí ověšen zbytka žlutavého vločkatého závoje, v dospělosti může být zvednutý.
Lupeny jsou spíše husté, proložené lupénky, bílé, světle krémové až nažloutlé, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, na bázi někdy kyjovitý, 50–100 x 4–10 (v zakončení třeně až 12) mm, krémový, nažloutlý, pod nevýrazným vatovitým páskem pokrytý nažloutlými vatovitými šupinkami na špičce zbarvenými až oranžově hnědě.
Dužnina je bělavá, ve třeni nažloutlá, někdy až naoranžovělá. Vůně je nenápadná, příjemná, lehce nasládlá. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou vřetenovité, 14–25 x 4–6 µm, asymetrické, na vnější straně rovné, což je důležitým znakem.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, roztroušeně, v opadu jehličnatých i listnatých lesů.
Možná záměna
Velmi podobná bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria) má šupiny na třeni bílé nebo bělavé a o něco menší výtrusy, jejichž vnější strana je sklenutá.
Bedla hřebenitá (Lepiota cristata) má větší a tmavší šupiny na klobouku, třeň i klobouk bez vatovitých zbytků závoje a voní po pestřcích.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal