bedla hřebenitá
Lepiota cristata (Bolton) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota subfelinoides Bon & P.D. Orton 1985
Popis
Klobouk je široký 15–50 mm, nejprve polokulovitý až zvoncovitě polokulovitý s podehnutým okrajem, nakonec tupě kuželovitý až plochý s vyniklým středem. Povrch klobouku je nejprve hladký, brzy však rozpukává na šupinky, které jsou většinou světle hnědé až červenavě-nahnědlé na světlém, bílém až krémovém podkladu.
Lupeny jsou bělavé, později až jemně nažloutlé, vystoupavé, volné
Třeň je válcovitý, 40–60 x 3–8 mm, na bázi často s malou hlízou, nahnědlý, krémový, bělavě krémový. V horní části třeně nacházíme pomíjivou prstenovou zónu.
Dužnina je vláknitá, páchnoucí silně pestřecově.
Výtrusný prach je bílý až jemně krémový.
Výtrusy jsou dextrinoidní, klínovité, 5–8 x 3–5 µm.
Cheilocystidy jsou obvykle kyjovité, 25–50 x 7,5–12,5 µm. Pleurocystidy chybí.
Výskyt
Roste od června do října, hojně, ve všech typech lesů, ale i v parcích a zahradách, často také na ruderálních stanovištích.
Možná záměna
Bedla kaštanová (Lepiota castanea) je obvykle tmavší a má výrazně delší výtrusy.
Vzácnější bedla liláková (Lepiota lilacea) má drobné eliptické výtrusy.
Bedla (Lepiota apatelia) netvoří prsten a má eliptické výtrusy. Eliptické výtrusy má také bedla (Lepiota cristatoides).
Kuchyňské využití
Někdy je označena jen jako nejedlá houba, dle jiných autorů je jedovatá.
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Karel Tejkal