bedla kaštanová
Lepiota castanea Quél. 1881
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota ignicolor Bres. 1892
Lepiota ignipes Locq. 1978
Lepiota rufidula Bres. 1902
Mastocephalus castaneus 1891
Popis
Klobouk je široký 15–40 (50) mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až plochý, často s tupým středovým hrbolkem, v mládí červenohnědý nebo oranžově hnědý, plstnatý a ověšený zbytky bělavého závoje, v dospělosti pokrytý drobnými soustřednými červenohnědými šupinkami, mezi kterými prosvítá bělavá, okrová až oranžově okrová pokožka klobouku.
Lupeny jsou středně husté, bělavé až krémové, při poranění reznoucí, u třeně vykrojené a volné.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 3–7 mm, na bázi někdy rozšířený, bez prstenu, bělavý, krémový až rezavě oranžový, ve spodní části pokrytý šupinkami v barvě klobouku, vytvářejícími někdy prstencový vzor. Se substrátem je spojen bělavými rhizomorfami.
Dužnina je bělavá, ve třeni až oranžově nahnědlá. Vůně je někdy nevýrazná, jindy sladce aromatická (jako bedla hřebenitá) až nepříjemná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou nepravidelně elipsoidní, často s uťatou bází (střelovité), 8–14 x 3,5–5,5 µm, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou tvarově dosti různorodé, kyjovité, oble vřetenovité, někdy i s náznakem hlavičky, 25–45 x 6–10 µm. Pokožku klobouku tvoří dlouhé buňky s přehrádkami, což někdy může být důležitým znakem.
Výskyt
Roste od července do listopadu, dosti hojně, obvykle ve skupinách, v opadu jehličnanů i listnáčů v lesích, parcích, křovinách, podél cest.
Možná záměna
Bedla ohnivá (Lepiota ignicolor) vytváří menší, živěji zbarvené plodnice, má menší výtrusy a buňky pokožky klobouku bez přehrádek. Např. Fellner (2016) však obě jména synonymizuje.
Kuchyňské využití
Je jedovatá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich