bedla (Lepiota apatelia)
Lepiota apatelia Vellinga & Huijser 1999
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Popis
Klobouk je široký 15–30 (40) mm, nejprve vejčitý, brzo zvoncovitý, později ploše kuželovitý nebo sklenutý, nakonec až rozprostřený s nízkým nebo trochu vystouplým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je bílá nebo bělavá, pokrytá postupně řídnoucími hnědooranžovými až okrovými šupinkami, souvislejší hnědooranžový až okrový pokryv zůstává jen ve středu klobouku. Okraj klobouku může být zdoben vatovitými zbytky závoje.
Lupeny jsou středně husté, proložené četnými lupénky, bělavé až krémové.
Třeň je válcovitý, 25–60 x 2–6 mm, někdy na bázi trochu rozšířený, bez prstenu, od mládí dutý, krémový, později reznoucí.
Dužnina je tenká, bělavá, ve třeni později hnědnoucí nebo rezavějící. Vůně je nepříliš intenzivní (silnější na řezu nebo při zasychání plodnic), dle literatury připomíná vůni bedly hřebenité (Lepiota cristata).
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou drobné, eliptické, 4,5–6 x 3–4 um, hladké, průsvitné, mírně dextrinoidní.
Cheilocystidy a pleurocystidy chybí.
Výskyt
Roste v září a v říjnu, na zemi, často ve skupinách, nejčastěji z opadu listnatých stromů. Například Vellinga a Huijser (1998) ji uvádí jako velmi vzácnou, může být však přehlížena.
Možná záměna
Bedla hřebenitá (Lepiota cristata) má obvykle na třeni prsten a uťaté (šípovité, trojúhelníkové) výtrusy.
Bedla (Lepiota cristatoides) má více růžových odstínů, menší nedextrinoidní výtrusy, na třeni prsten.
Kuchyňské využití
Není zjištěno. Jedná se o drobné plodnice, které nelákají ani k experimentálnímu ochutnání. Může být i mírně jedovatá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal