bedla vlnatá
Lepiota clypeolaria (Bull.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Popis
Klobouk má v průměru 50–80 mm, v mládí je vejčitě uzavřený, později zvoncovitý, široce kuželovitý až plochý, bělavý, krémový, s hojnými okrově hnědavými, hnědavě nažloutlými šupinami, jejichž barevná intenzita je nejvýraznější uprostřed klobouku. Celý povrch plodnice je jakoby pápěřitý či vláknitě nadýchaný.
Lupeny jsou bílé nebo světle krémové, u třeně volné, poměrně husté.
Třeň je válcovitý, na bázi kyjovitý, 60–120 x 6–12 mm, bělavý, nažloutlý nebo našedlý, dutý, od zóny prstenu (prsten někdy není znatelný) směrem dolů často bohatě ověšen vatovitými, bělavými zbytky závoje. Nad zónou prstenu je třeň téměř hladký.
Dužnina je bělavá, vatovitá, ve třeni tužší a vláknitá. Vůně je poměrně nenápadná, ovocná nebo lehce houbová. Chut je mírná, příjemná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou vřetenovité, 12–19 x 4,5–6,5 µm.
Výskyt
Roste od srpna do října, především ve vlhčích listnatých, smíšených, občas i jehličnatých lesích. Ráda vyhledává přícestí a okraje lesů. Na většině území je poměrně hojným druhem.
Možná záměna
Bedla hřebenitá (Lepiota cristata) má větší a tmavší šupiny na klobouku, třeň i klobouk bez vatovitých zbytků závoje a voní po pestřcích.
Bedla nažloutlá (Lepiota magnispora) je spíše žlutá až oranžová a její dužnina se ve třeni při sušení zbarvuje živě oranžově.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Česky také bedla vlnatá.
Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal