bedla Boudierova
Lepiota boudieri Bres. 1885
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota acerina Peck 1898
Lepiota fulvella Rea 1918
Popis
Klobouk je široký 30–40 (50) mm, nejprve zvoncovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, nakonec ploše rozložený, někdy s tupým středovým hrbolkem, pokrytý hnědooranžovými šupinkami. Uprostřed je tmavší, na okraji s bílými pavučinovitými zbytky závoje, který v mládí spojuje okraj klobouku se třeněm.
Lupeny jsou středně husté, bělavé nebo světle krémové, někdy s růžovými odstíny, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 2–5 mm, na bázi někdy mírně rozšířený, nejprve plný, později dutý, pod kloboukem lysý, bělavý nebo krémový, pod brzy mizejícím pavučinovitým prstenem bělavě vločkatě vláknitý, v dospělosti olysávající, ve spodní části rezavějící, na bázi s bílými provazci mycelia (rhizomorfy).
Dužnina je tenká, vláknitá, bělavá. Vůně je nevýrazná nebo nasládlá, literatura někdy zmiňuje její podobnost s vůní bedly hřebenité (Lepiota cristata). Chuť je nevýrazná, nasládlá.
Výtrusný prach je bílý nebo nažloutlý.
Výtrusy jsou oválné nebo střelovité, 7,5–10 x 3–4,5 µm, průsvitné, hladké, dextrinoidní.
Bazidie jsou 4výtrusé. Ostří lupenů je sterilní, cheilocystidy jsou kyjovité. Buňky pokožky klobouku jsou hojně přehrádkované, s přezkami, terminální buňky jsou pigmentované tmavými zrníčky, které se rozpouští v amoniaku.
Výskyt
Roste od července do listopadu, častěji v podzimním období, v listnatých i jehličnatých lesích, nejvíce pod buky a lískami na zásaditých nebo neutrálních půdách. Saprotrof.
Možná záměna
Specifickým znakem odlišujícím bedlu Boudierovu od podobných druhů drobných bedel – zejména od bedly kaštanové (Lepiota castanea) – může být pigmentace terminálních buněk pokožky klobouku.
Podobnou pigmentaci vykazují ještě bedla plavorezavá (Lepiota fulvella) a bedla (Lepiota acerina), ale ty jsou například dle Species Fungorum s bedlou Boudierovou dnes synonymizovány.
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně jedovatá (amatoxiny).
Poznámky k systematice
Česky také bedla plavorezavá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal