Atlas hub / Nálezy

křemenáč osikový
Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel 1983

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: hřibotvaré (Boletales)

Čeleď: hřibovité (Boletaceae)

Rod: kozák (Leccinum)

Synonyma

Boletus rufus Schaeff. 1774

Leccinum albostipitatum den Bakker & Noordel. 2005

Popis

Klobouk je 40–150 mm široký, v mládí téměř kulovitý, přesahujícím okrajem připojený ke třeni, později polokulovitý, sklenutý až téměř (poduškovitě) plochý, jemně plstnatý, oranžově červený, vzácně ovšem i hnědý – varieta Leccinum rufum var. decipiens.

Rourky jsou nejprve bělavé až smetanové, později našedlé nebo našedle olivové. Póry jsou drobné, v barvě rourek, po otlačení růžovějící, později výrazně tmavnoucí.

Třeň je téměř válcovitý, 60–200 x 15–40 mm, ve spodní části obvykle mírně kyjovitě rozšířený, v dospělosti pod kloboukem zúžený. V mládí je téměř čistě bílý, pokrytý bílými nekontrastními šupinkami, které až později tmavnou.

Dužnina je tuhá, šťavnatá, příjemné chuti i vůně. Na řezu šedne s odstínem do červenohněda, u báze třeně do zelenomodra. Plátky dužniny při sušení nakonec téměř zčernají.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou oble vřetenovité, 12–18 x 3–5 μm, hladké.

Výskyt

Roste od května do listopadu, jednotlivě nebo ve skupinách, pod topoly, zejména pod osikami, v lese nebo v trávě mimo les v dosahu kořenového systému symbionta. Na lokalitě vydrží růst obvykle několik let.

Možná záměna

Křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) má již od mládí na třeni kontrastní rezavé nebo hnědorezavé šupiny. Roste na podobných místech pod stejnými dřevinami, někdy najdeme plodnice obou druhů vedle sebe.

Křemenáč březový (Leccinum versipelle) vytváří často mohutnější plodnice a má od mládí na třeni výrazné černé šupiny. Roste pod břízami.

Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) má v mládí šedé póry a roste především ve smrkových lesích.

Kuchyňské využití

Křemenáč osikový je podobně jako ostatní křemenáče a kozáci oblíbenou a hojně sbíranou jedlou houbou.

foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš foto Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

V názvosloví kolem křemenáče osikového, křemenáče krvavého a křemenáče dubového byl v minulosti docela chaos. Zde považujeme křemenáče krvavého a křemenáče dubového za jediný druh – křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) – a k němu zařazujeme i varianty dříve křemenáče osikového s hnědě nebo červeně šupinatými třeni mladých plodnic. Křemenáč osikový (Leccinum rufum) má vždy v mládí třeň bílý, s bílými, až dospíváním tmavnoucími šupinami.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Leccinum rufum – křemenáč osikový
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Leccinum rufum – křemenáč osikový
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Leccinum rufum – křemenáč osikový
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin