Atlas hub / Nálezy

ryzec šeredný
Lactarius turpis (Weinm.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: ryzec (Lactarius)

Synonyma

Lactarius necator (Bull.) Pers. 1800

Lactarius plumbeus (Bull.: Fr.) Gray 1821

Lactifluus turpis (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 50–150 mm, v mládí sklenutý, s dlouho podvinutým nebo podehnutým okrajem, později plochý, prohloubený až nálevkovitý, bez středového hrbolku, olivově zelený až tmavě olivově hnědý, při okraji někdy trochu světlejší, žlutoolivový, obvykle nepásovaný. Pokožka je zprvu plstnatá, rychle však lysá, vrostle černoolivově vláknitá, za vlhka slizká a lepkavá.

Lupeny jsou husté, spíše nízké (4–6 mm), u třeně hojně vidlené, nejprve smetanové, později špinavě nažloutlé, při poranění hnědnoucí, ve stáří až tmavě hnědé nebo černohnědé, na třeň široce připojené a krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–30 mm, často vzhledem k velikosti klobouku dosti krátký, špinavě olivový, většinou o něco světlejší než klobouk, často ďubkatý až jamkatý, za vlhka slizký, za sucha lesklý, ve stáří dutý.

Dužnina je značně tuhá, zažloutlá, pod pokožkou klobouku olivově hnědá, při poranění a stářím hnědne, nevýrazné vůně. Roní hojné, bílé, na vzduchu po delší době šednoucí až šedozelenající mléko, které je stejně jako dužnina ostře palčivé.

Makrochemické reakce: podle Socha a kol. (2015) se pokožka klobouku v reakci na KOH zbarvuje purpurově červeně.

Výtrusný prach je světle smetanový, jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 2b podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou eliptické, 6–8,5 x 5–6,5 µm (Qav přibližně 1,3), se středně vysokou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.

zralé výtrusy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste hojně, od července do listopadu, většinou ve skupinách, v lesích všech typů, v symbióze (mykorhiza) se smrky a břízami. Upřednostňuje kyselé půdy.

Možná záměna

Ryzec zelený (Lactarius blennius) a ryzec bukový (Lactarius fluens) vytváří zpravidla drobnější plodnice, mají hladkou a světlejší pokožku klobouku a rostou pod buky.

Kuchyňské využití

Za syrova jedovatý, ale i po tepelné úpravě obsahuje zdraví nebezpečné mutagenní látky. Ke sběru se nedoporučuje ani pro speciální kuchyňské použití.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Lactarius turpis – ryzec šeredný
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Lactarius turpis – ryzec šeredný
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Lactarius turpis – ryzec šeredný
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin