ryzec rašeliníkový
Lactarius sphagneti (Fr.) Neuhoff 1956

Synonyma

Lactarius sphagneti (Fr.) M.M. Moser 1955

Lactarius subdulcis sphagneti Fr. 1855

Popis

Klobouk je široký 20–50 mm, nejprve sklenutý, později plochý, uprostřed prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem. Pokožka klobouku je hladká, suchá až mírně mastná, voskově lesklá, v dospělosti na okraji zvlněná a krátce vroubkovaná, cihlově červená až oranžově hnědá, při okraji velmi často světlejší, žlutohnědá. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, později rovný.

Lupeny jsou středně husté, vysoké až 4 mm, prostřídané lupénky, ke třeni široce připojené až mírně sbíhavé, narůžověle krémové, postupně tmavnoucí.

Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 20–70 x 3–8 mm, někdy bočně stlačený, křehký, brzy dutý, suchý, oranžově narůžovělý až červenožlutý.

Dužnina je narůžovělá. Chuť je mírná, vůně nevýrazně ryzcová, připomínající ryzec dubový (Lactarius quietus). Mléko je bílé, chuti mírné, po chvíli někdy lehce nahořkle palčivé.

Výtrusný prach je bělavý nebo světle krémový, jeho barva odpovídá hodnotě 1b–2a podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou široce eliptické, 6,5–9 x 5,5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou vytvářející síťku.

Výskyt

Roste nehojně, od července do října, ve vlhkých jehličnatých lesích především pod smrky, s oblibou v rašeliníku. Upřednostňuje střední a vyšší polohy.

Možná záměna

Velmi podobný je ryzec červenohnědý (Lactarius badiosanguineus). Má klobouk zbarvený víceméně stejnoměrně, bez světlejšího okraje, jen vzácně vroubkovaný. Ornamentiku výtrusů tvoří víceméně rovnoběžné hřebínky, které nevytvářejí úplnou síťku.

Dosti hojný ryzec liškový (Lactarius tabidus) je světlejší, mívá také stejnoměrně zbarvenou pokožku klobouku a pomalu žloutnoucí mléko (tento znak je ale někdy dosti neurčitý). Ornamentiku výtrusů tvoří téměř izolované bradavky.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

		Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha. Lactarius sphagneti – ryzec rašeliníkový
		Dvořák R., Tejkal K. (2022): Výzkum makromycetů v CHKO Brdy. 4. část – prameniště a podmáčené okolí Litavky U stupíku. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 4/2022. Lactarius sphagneti – ryzec rašeliníkový
		Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
		Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha Lactarius sphagneti – ryzec rašeliníkový
		Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha Lactarius sphagneti – ryzec rašeliníkový
		Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
		Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha Lactarius sphagneti – ryzec rašeliníkový
		Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha Lactarius sphagneti – ryzec rašeliníkový
		Jiří Burel (2004): NPR Žofínský prales (2. část). Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1/2004.
		Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing