ryzec červenohnědý
Lactarius badiosanguineus Kühner & Romagn. 1954
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: ryzec (Lactarius)
Popis
Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve slenutý, později prohloubený, někdy s malým trvalým hrbolem a dlouho podehnutým, v dospělosti zvlněným okrajem. Pokožka je hladká, mastná až suchá, lesklá, zprvu tmavě cihlově nebo načervenale hnědá až vínově hnědá, zbarvena víceméně stejnoměrně, bez výrazněji tmavšího středu nebo světlejších okrajů.
Lupeny jsou středně husté, s hojnými lupénky, okrové, narůžovělé nebo okrově oranžové, později až skořicové, u třeně široce připojené až mírně sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–90 x 5–15 mm, směrem k bázi někdy mírně rozšířený, suchý a hladký, žlutooranžový až vínově šedý, v dospělosti dutý.
Dužnina je krémová až okrová, ve třeni tmavší. Vůně je slabě ovocná nebo jako ryzec dubový (Lactarius quietus). Chuť je mírná, po chvíli někdy trochu hořká. Mléko je bílé, víceméně neměnné, chuť mírná a nahořklá nebo palčivá.
Výtrusný prach je krémový.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 7–9 x 5,5–7 µm, žebernaté, s ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od června do října, vzácně ve vyšších polohách ve vlhkých jehličnatých lesích pod smrkem a jedlí, někdy i v porostech rašeliníku.
Možná záměna
Ryzec ryšavý (Lactarius rufus) rostoucí hojně ve smrčinách má matnou pokožku klobouku a ihned silně palčivou chuť.
Ryzec rašeliníkový (Lactarius sphagneti) vytváří drobnější plodnice s tmavším středem, světlejším okrajem klobouku a více prosíťovanými výtrusy.
Ryzec játrový (Lactarius hepaticus) je vázaný na borovice (upřednostňuje sušší lokality) a má žloutnoucí mléko.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Poznámky k systematice
Podle Hagara (2014) je jeho české jméno ryzec hnědočervený.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich