Atlas hub / Nálezy

lakovka ametystová
Laccaria amethystina Cooke 1884

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: lanýžovcovité (Hydnangiaceae)

Rod: lakovka (Laccaria)

Popis

Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve sklenutý, později až plochý a zvlněný, často na středu prohloubený. Pokožka klobouku je zpočátku hladká, později sametově matná až jemně šupinkatá. Barva se mění podle stáří a počasí. Celá plodnice má ametystově fialovou barvu, starší jsou fialově hnědé, za sucha až bělavé.

Lupeny jsou tlusté, řídké, ke třeni široce připojené, někdy krátce sbíhavé, fialové. U starších plodnic mohou být lupeny zkadeřené a bíle zbarvené výtrusným prachem.

Třeň je válcovitý, 40–80 x 3–8 mm, tuhý, fialový, bělavě vláknitý, ve spodní části s nafialovělým bazálním myceliem, v dospělosti dutý.

Dužnina je tenká, světle fialová, později nahnědlá. Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou téměř kulovité, 8–11 x 7,5–10 μm, bezbarvé, ostnité.

Výskyt

Vyrůstá od června do listopadu nejčastěji v listnatých lesích na listovém opadu a v mechu, ale i v jehličnatých lesích, parcích a zahradách s lesními stromy. Objevuje se obvykle ve skupinách. Je hojná.

Možná záměna

Vláknice fialová (Inocybe sublilacina) tvoří drobnější plodnice se zašpičatělým vláknitým kloboukem, nepříjemným pachem dužniny a hnědým výtrusným prachem.

Čirůvka fialová (Lepista nuda) tvoří mnohem robustnější plodnice s hladkou pokožkou klobouku bez středové prohlubně.

Čirůvka špinavá (Lepista sordida) tvoří též robustnější plodnice (menší však než zmíněná čirůvka fialová) a i v čerstvosti bývá zabarvena fialovookrově.

Pavučinec fialový (Cortinarius violaceus) má plstnatou pokožku klobouku a jako všechny pavučince je vybaven pavučinkou zachytávající rezavý výtrusný prach.

Helmovka narůžovělá (Mycena rosea) a helmovka ředkvičková (Mycena pura) mají dužninu spíše vodnatou, nejsou tak silně probarvené do fialova, postrádají středovou prohlubeň v klobouku, mají bílé lupeny a silně ředkvově páchnou.

Lakovka obecná (Laccaria laccata) má oranžově hnědou až růžově okrovou barvu.

Kuchyňské využití

Je jedlá, ale nevydatná, s nevýraznou chutí i vůní.

foto Vladimír Sojka foto Vladimír Sojka foto Vladimír Sojka foto Vladimír Sojka foto Oldřich Jindřich foto Oldřich Jindřich

Autorství textů: Věra Svobodová, Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Vladimír Sojka, Oldřich Jindřich

Literatura

Vít A., Socha R. (2022): Naše jedlé houby 25 – Ostatní jedlé houby IV. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2022.
Laccaria amethystina – lakovka ametystová
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Laccaria amethystina – lakovka ametystová
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Laccaria amethystina – lakovka ametystová
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Laccaria amethystina – lakovka ametystová
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin