šťavnatka hnědobílá
Hygrophorus latitabundus Britzelm. 1899
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: šťavnatkovité (Hygrophoraceae)
Popis
Klobouk je široký 50–100 (120) mm, masitý, nejprve sklenutý s podvinutým okrajem, později plochý, někdy až mělce prohloubený, často s přetrvávajícím širokým středovým hrbolem, za vlhka výrazně slizký, za sucha lepkavý, hnědý až šedohnědý, často s olivovými odstíny, uprostřed obvykle tmavší.
Lupeny jsou středně husté až řídké, s hojnými lupénky, bílé nebo bělavé, u třeně široce připojené a krátce sbíhavé.
Třeň je válcovitý nebo vřetenovitý, 50–100 x 15–40 mm, na bázi řepovitě kořenující. Pod kloboukem se někdy vytváří slizovitá, brzy pomíjející prstencovitá zóna, nad ní je třeň bíle vločkatý, níže pak slizký a postupně na bělavém podkladě hnědě nepravidelně skvrnitý nebo pásovaný.
Dužnina je pevná, pružná, bílá, v bázi třeně někdy nažloutlá. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 9–13 x 5–8 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od října do listopadu, velmi vzácně pod borovicemi na vápnitých půdách, často při okraji lesa v trávě.
Možná záměna
Šťavnatka olivově bílá (Hygrophorus olivaceoalbus) vytváří výrazně drobnější plodnice a roste pod smrky na kyselých půdách.
Vzácná šťavnatka dvoubarvá (Hygrophorus glutinifer) roste pod listnáči.
Kuchyňské využití
Je jedlá, vydatná a chutná. Pro vzácnost je však třeba ji chránit.
Poznámky k systematice
Dle Hlaváček (1993) česky plžnatka borová.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal